Už zas to dopadlo hrozně

10. ledna 2013 v 20:57 | Ruu |  Deník
Další zkouška za mnou.

O můj bože, jak já tohle nenávidím! Je to podruhé a už k tomu chovám spalující nenávist. Znervózňuje to, stresuje, mám z toho afty, ekzém na místech, kde vypadají hodně děsivě, bolesti hlavy, dehydrataci, deprese a zatraceně podstatné pochybování o sobě samé. Sice bych mohla uposlechnout rad ostatních a "hodit to za hlavu", "neřešit to" a mít na vědomí, že "o nic nejde". Jenže já ze své přirozené podstaty jsem prostě nervózní člověk.
A zpozorovala jsem na sobě zvláštní jev - ne, že by se mi klepaly ruce jako normálním lidem. Ne. Mně vibruje zadek. Ne, fakt! Začne se třást jako pudink při běhu.
Nechápu, proč tolik zodpovědnosti ohledně rozhodnutí o kariérní budoucnosti nastává už teď. Nevím jak ostatní, ale já se pořád cítím jako dítě s blahovými sny o přestěhování do nyc a podobně. Neuvažuju vážně a dopředu, protože jsem prostě dítě. Je mi čtrnáct a jak mám vědět, jak to budu cítit za pět, deset nebo třicet let?

Tak, abych vysvětlila, proč to teď tak řeším. Tahle zkouška taky dopadla blbě. Děsně. Bylo to teprve první kolo, strávila jsem tam šest stresuplných a děsuplných hodin. Nejdřív jsme dostali za úkol kresbu podle modelu, ta se mi vyvedla, dle mého názoru. Rozhodně to bylo lepší než na Hellichovce, to naprosto jistě. Potom malba. Oh! To byla hrůza. Lidi, tohle není žádný pitomě sebekritický povzdech. Ne, tohle je krutá realita. Bylo to to nejhorší, co jsem mohla odevzdat. Vypadalo to, jako když to dělalo pětileté dítě. Nejistě jsem koukala po ostatních a když jsem viděla ty skvělé malby, chtělo se mi brečet. Oni tam nad dokonalými malbami a já nad děsným zkrabatělým papírem těžknoucím pod obrovskou vrstvou temper, co se k sobě ani nehodí. Jenže tohle bylo poprvé, co jsem s temperami dělala. Zní to sice divně, ale přísahám, že ani na výtvarce na základce, dokonce ani za ty dva roky v umělecké základce jsem tempery neměla v ruce! Samozřejmě jsem kdysi už malovala, ale vždycky to bylo akrylkami. A navíc jsme měli sedět, mít na kolenou desku a malovat tak. Já jsem zvyklá na malířský stojan a myslela jsem, že nám ho i dají, ale ne. Takže tak. Moje malba rovná se hnus. Doslova. Pak koláž. Ahh, kdo by čekal, že na grafický design dělaný na POČÍTAČI budou chtít stříhání a lepení? Nejsem v tom dobrá. Já křivě stříhám, patlavě lepím. Podle toho to taky vypadalo. Jestli se sem nedostanu, tak nevím. Ale asi ne. Z mojí jistoty o přijetí se stala jistota o pohoření.
Zítra je test z historie, kultury a češtiny. A tohle jsou tři věci, co mi jdou, takže bych to mohla dohnat. Teoreticky. Ale nevím.

Držte mi palce.
Kurva to potřebuju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama