Jsem zpátky, otevřete svou náruč!

19. října 2013 v 17:59 | Ruu |  Deník
Náhodou jsem si začala pročítat starší blogy. Ráda se vždycky přihlásím na nespočet těch hloupých stránek, co jsem kdysi založila a s nostalgií projíždím staré články. Divím se nad tím, jak jsem psala a jak jsem mohla přestat. A z té spousty pošetilých blogů tenhle nějak vyčnívá. Ani nevím proč, jeho úroveň je pořád špatná, jak jinak, ale já nedokážu psát nic jiného než hloupý deník, ale nevadí, páč tak to já ráda.
Z těch patnácti článků se dá docela dost vyčíst a asi bych měla napsat, jak to všechno dopadlo. Kéž by tenhle článek mohla vidět verze mé osoby v tom zmateném a depresivním lednu! Asi budu dělat, že jo, že může.

Za prvé: Hellichovka byl špatný nápad, teď to vím už jistě. Přestaň se vnitřně užírat.
Za druhé: Ty velké rozpadlé staré martensky nenos. Vypadáš v nich děsně. Radši si pořiď nové a ve tvé velikosti. A s černými tkaničkami, prosím!
Za třetí: Ombré je blbost. Dobře, není, pořád ho chci, ale neodhodlala jsem se ještě. Modré konce nemáš, ale zrzavou už jo. Nějaký ten pátek. A vypadáš sakra dobře. Nejlepší barva, cos kdy měla.
Za čtvrté: Kluka jako Jason Segel si už našla. Ještě lepšího! A je to krásný. A víš co je na tom asi nejlepší? Že nejen, že se milujete jako v kýčovitém romantickém filmu, které naprosto nenávidíš, ale taky jste nejlepší kamarádi. A to je na tom to nejlepší, můžeš se před ním chovat jak chceš, jako blázen, být sama sebou, krkat mu do pusy a smát se tomu jako hovádě, ale stejně tě obejme a řekne, že tě miluje. Jo? Takže přestaň se cítit tak strašně osamělá, ono to přejde.
Za páté: Ta škola. Ta velká otázka, co nad tebou tak těžce visela - je to vyřešené. Rozhodně to není tak, jak sis představovala. Ani trochu! Pamatuješ, jak si mlčky přihlížela debatám ostatních o tom, jak jdou na ekonomku a obchodku a v duchu si děkovala Bohu za svůj náznak talentu, díky kterému nemusíš zkejsnout na podobně nudné škole? Tak tam seš. Jop, seš na nudné škole. Na oboru cestovní ruch. Jo, ptáš se, co to vlastně je za obor a kam nás to dovede? Hele zlato, to já taky nevím. Ale seš spokojená. Je to lehké, nenáročné, máš tam staré kamarádky, které si nechtěla opustit. A možná najdeš nové. (Když už jsem u tohohle, vzkaz pro mé budoucí já: Začni se kurva už bavit s Terezií, jo?! Děkuju.)

A seš spokojená. To je hlavní. Tak přestaň se nervovat a žij. Jo? Díky.

Celkem schizofrenní článek. No, nevadí.

Jsem zpátky! Otevřete své náruče!

Docela ironie takové věci psát sem, kam ani jednou nezabloudil někdo jiný než já. Hodně ironické.
Otevři svou náruč, já!

Skvělej song, co jsem teď našla. Jen tak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama