Pověstná slabost pro drsňáky

24. listopadu 2013 v 19:21 | Ruu |  Deník
Mhm, dlouho jsem nenapsala.
Takže, abych zase uzavřela věci, co jsem psala předtím - M to z minulého článku udělal zas několikrát, tak jsme se domluvili, že víkendy nikam chodit nebudeme. Že víkendy bude mít vyhrazené jen na hraní videoher. Jop, rozumné. Já vím, že to zní celkem logicky a neměla bych kvůli tomu vyvádět ani by mi to nemělo nějak vadit (i když o tom pochybuju docela, když mi S řekla: "vážně? necháváš mu víkendy na videohry? ty si tak pitomá a tolerantní." wtf). Vždyť já to chápu. Je to v pořádku naprosto. Vždyť jo, přes týden se učí, je ve škole (jeho škola je dost těžká a já bych těch deset hodin v kuse ani omylem nedala), chodí se mnou ven, pokud nemá učení moc. Vždyť se vidíme tak třikrát týdně! A víkendy prostě hraje. Rád hraje, je v tom dobrej (asi, nevyznám se v tom) a předtím, než jsme spolu začali, hrál pořád (ani se učit nemusel, vím to moc dobře, chodili jsme do stejné třídy čtyři roky, takže vím, jaké to tam bylo, hihi) a já chápu, že mu to teď chybí, že prostě nehrát by bylo těžké. Jo? Chápu to. Proč né. Sere mě to občas, ale tak od čeho mám kamarády? (vtip, nemám je) Takže tak, teď jsem hezky rozumná. A nebudu vůbec zmiňovat a řešit, že jsme se dnes lehce po chatu rafli (nevím, píšem si pořád každej den neustále už pět měsíců - nějak se to toho netýká, ale nemůžu uvěřit, že to dokážem a ještě nás to nepustilo..), ale to je tím, že já si z něj dělám srandu a on si to vezme a pochopí to tak, jak já to nemyslím. Neříká se tohle o ženskejch? Že něco vidí i tam, kde nic není? Když tak o tom přemýšlím, přijde mi, že já jsem chlap a on ženská. No vemte si, já nejsem moc na romantiku a sladký řeči, on jo, já nejsem na pořádek - on jo, mě je to nějak všechno jedno a neřeším nic - on všechno řeší, chápe jinak, mění se mu nálady z minutu na minutu a občas se chová jako ženská při pms.. okhay, to zní krutě, ale fakt. A jsem si jistá, že pms nemá! No fakt.
To by bylo všechno k Medvědovi.

A ten kluk ze třídy?
No, chtěl mě.
Psal mi, jak jsem úžasná, že takovou holku jako já nikdy nepoznal, že si se mnou rozumí a podobně. Musím uznat, že i já si s ním skvěle rozuměla. Psali jsme si v kuse klidně čtyři hodiny, stalo se mi tohle jen s jedním člověkem, s Medvědem. A s tímhle klukem. No, a pozval mě do kina. Já že klidně, páč jsem to pořád naivně brala jako pokus o skamarádit se. On ne. Pak jsme se začali bavit i ve třídě, což bylo překvapivé pro všechny, páč jak jsem říkala, on je kůl, já ne. A začali jsme si posílat psaníčka v hodinách. Ne, nic pikantního, většinou samé "Harvey Dent, can we trust him?" Ale to se mi líbilo. Neznala jsem nikoho, kdo by byl se mnou schopný vtipkovat o videích od College Humoru. A pak mi napsal, že prej spolu něco máme podle školních drbů a že on by chtěl. Já že mám kluka. A bum, konec, už mi nenapsal a prohodil se mnou jen pár slov o klávesnících.
Dobře, to mě celkem dost slušně sere. Chtěla jsem kamaráda, sakra! Chtěla chtěla chtěla jsem ho. Jako kamaráda.
Možná jsem ho chtěla i víc, ale nad tím jsem ani nepřemýšlela, ani na chvilinku, páč já mám Medvěda. Mám a budu mít.
Jen jsem přemýšlela, jestli by vztah s tímhle klukem nebyl o něčem jiném... takový dospělejší. S Medvědem mi to přijde všechno takové dětinské, ale ještě aby ne, je to pro nás oba všechno poprvé. A navíc i děti jsme. V patnácti. Ten kluk, jemu bude takovejch šestnáct, ale má za sebou hodně, že dítětem už ani není. To vůbec.
Ale ne.
Nenenene.
Musím vypnout smutný songy a zadusit v sobě ten malinkatej hlásek vzadu v mojí hlavě, kterej říká, ať opustím Medvídka a náš vztah plnej dětinskejch blbostí a pusinek (který on nechce moc často. prej to pak není speciální.. ty voleee.) a začnu si s vášnivým, nevyzpitatelným, na ostatní zlým a na mě hodným hulícím klukem, s nim bych si užila... Ale ne! Nenenenene. Kecy, blbosti. Tak.

A btw, byla jsem na Frozen - boží. Jako jo, je to animovaná pohádka, ale ty já ráda, a za poslední dobu jsem neviděla žádnou, která by se mi tak líbila. A víte, co by se mi ještě líbilo? Kdyby to udělali jako hranej film s vraždama a krví a tak. To totiž má tenhle potenciál, totálně.
A víte, co mě ještě sere? Že mě ten příběh z Frozen nenapadl dřív a nenapsala jsem o tom dokonale morbidní povídku! Fakt fcuk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama